Pouť Bratrstva pravoslavné mládeže ke sv. Ludmile - Tetín 24. září 2005

Dne 24. 9. 2005 (11. 9. podle starého stylu) se patrně poprvé v novodobých dějinách sloužila na Tetíně liturgie byzantského ritu. Tato svým způsobem unikátní služba se konala jako součást pouti ke sv. Ludmile, pořádané Bratrstvem pravoslavné mládeže. Samotná pouť začala v Srbsku u Karlštejna, odkud se poutníci vydali prosluněnou podzimní přírodou směrem k Tetínu. Boží přízeň tomuto počinu se projevila i nádherným počasím, díky kterému jsme si mohli cestu skutečně prožít.
Božská liturgie začala krátce po jedenácté hodině v kostele sv. Ludmily. Sloužil igumen Marek Krupica a spolusloužil o. Pavel Samotovka, posluchač pravoslavné teologie na Husitské teologické fakultě UK. Liturgie se zúčastnili i další bohoslovci – diakon Ivan Hadrava (také student pravoslavné teologie UK HTF) a hypodiakon Hanuš Nykl (posluchač pravoslavného semináře v Kostromě). Moci obětovat svatou liturgii na tomto památném místě, tak úzce spojeném se svatou mučednicí Ludmilou, bylo velmi povzbuzující a posilující.
Po bohoslužbě měli všichni věřící možnost uctít pokloněním a políbením kámen, na němž podle legendy sv. Ludmila trávila chvíle modlitby v posledních letech svého života. Byl to silný zážitek, když se zlacená dvířka pod oltářem otevřela a nám se naskytl pohled na tento předmět úcty, obložený uschlými květy růží, od nějž nás již nyní nic nedělilo.
Poté se poutníci společně odebrali ke zbytkům původního hradiště sv. Ludmily. Po krátkém odpočinku a občerstvení jsme si prohlédli i další tetínské kostely – kostel sv. Kateřiny v novém hradišti a kostel sv. Jana Nepomuckého, dříve sv. archanděla Michaela, v kterém byly údajně původně uloženy ostatky sv. Ludmily. Tento kostel dnes již neslouží bohoslužebným účelům, ale je důstojně využíván jako galerie a příští rok v něm ve spolupráci s BPM proběhne výstava pravoslavných ikon.
Chtěla bych na tomto místě velmi poděkovat za báječnou spolupráci a milé jednání o. Pecinovskému, o. Němečkovi i místním sestrám cyrilometodějkám, díky jejichž vstřícnému přístupu nám bylo umožněno završit tuto pouť božskou liturgií. Srdečné pozvání do dalších let, kterého se bratrstvu dostalo, je příslibem,
že tato liturgie byla v novodobé historii možná první, ale zdaleka ne poslední.

L. P. (článek z HP 10/2005)